Lubomír Brabec patří k nejvýznamnějším koncertním kytaristům. Pochází z Plzně a již od raného dětství se věnuje hudbě. Začínal na housle a ke kytaře se dostal až ve svých třinácti letech. Jako patnáctiletý vstoupil na plzeňskou konzervatoř, kde kromě kytary studoval i kompozici a lesní roh. Svá studia dokončil na konzervatoři v Praze. Významným mezníkem v jeho uměleckých začátcích byl úspěch, kterého dosáhl v roce 1974 na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži, kde získal titul laureáta. V roce 1980 získal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské Royal Academy of Music a ve světově proslulém Early Music Centre, kde se věnoval interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním zaměřením na loutnovou literaturu.

Lubomíru Brabcovi je vlastní stylově pestrý repertoárový rejstřík, kterým naplňuje své početně bohaté recitály i vystoupení s předními orchestry. Je oblíbeným a častým hostem různých televizních pořadů a rozhlasových studií. Spolupracuje s nejrenomovanějšími pěvci a sólisty /G. Beňačková, E. Vidal, L. Bílá, P. Dvorský, Š. Margita, D. Hůlka, K. Englichová, P. Šporcl, J. Bárta, L. Malý, J. Svěcený, V. Hudeček, A. Bárta aj/. Významná je také jeho činnost na poli komorní hudby, kde pro posluchače objevuje kytaru jako nástroj komorní, vytvářející neobvyklé nástrojové a zvukové kombinace. Lubomír Brabec se též angažuje na poli badatelském. Soustavně vyhledává v archivech dosud neobjevenou a neznámou tvorbu. Jeho zásluhou zaznělo v obnovených premiérách mnoho skladeb, které po staletí ležely v zapomnění v archivech. Za své působení také upravil pro kytaru stovky děl jiných autorů. Brabcova mistrovská aranžmá tak rozšířila možnosti kytary, jak v oblasti sólového, tak doprovodného či komorního nástroje.

Po natočení svých prvních kytarových klasických recitálů zaujal Lubomír Brabec nejširší posluchačskou veřejnost také svými výlety do světa populární a jazzové hudby. Již v letech hluboké totality, vyvolal nadšení svými Transformacemi klasiky do bigbeatové podoby (spolupráce s K. Vágnerem). Nedávno vzbudil pozornost jeho výlet do světa rocku a jazzu Tři kytary (s kytaristy: rockerem P. Jandou a jazzmanem L. Andrštem). Senzaci vzbuzují jeho koncerty s první dámou české popmusic Lucií Bílou. Vrcholem a podstatou jeho činnosti však vždy byla, je a zůstane klasika. Jeho diskografie obsahuje více než 30 titulů /mj. autorská alba F. Sor, J. S. Bach, F. Tárrega, N. Paganini, A. Vivaldi, H. Villa-Lobos, V. Trojan,E. Granados/. Za snímek Rodrigova Concierta de Aranjuez (Panton) byl roku 1986 oceněn „Zlatým štítem“ (nejlepší nahrávka roku) a brazilská vláda mu v roce 1989 udělila medaili Heitora Villa-Lobose. Od firmy Supraphon Records, obdržel dvě zlaté desky první v roce 1991 za nejprodávanější tituly a druhou v roce 1996 za nahrávku Vivaldiho koncertů. V roce 2001 obdržel od Supraphonu za tento titul desku platinovou. V roce 2003 byl oceněn vydavatelstvím Multisonic zlatou a platinovou deskou za CD Vánoční Transformace. Odborné kritiky jej považují za hudebníka vybraného vkusu, tónu a techniky, a řadí jej k nejbrilantnějším kytaristům světa. Svými strhujícími výkony a přirozenou virtuozitou si získává obdiv koncertní veřejnosti.